Narodil se v Lysé nad Labem. S basketbalem začínal v Šumperku.ještě s koženým šněrovacím míčem. V roce 1959 dokončil studium na FTVS Karlovy univerzity v Praze. Poté učil ve Skutči, kde založil oddíl basketbalu. V roce 1962 byl přeložen do Velkého Týnce, kde vedl družstvo žáků. Na Slovanské gymnázium nastoupil v roce 1965 a do roku 1968 působil ve Slavii Olomouc jako hrající trenér. V roce 1968 přestoupil do Dukly Olomouc, kde působil až do roku 1990 jako trenér mládeže od minikošíkové až po trenéra dorostu v TSM. V roce 1980 získal jako trenér titul Přeborník ČSR v minikošíkové .Dlouhá léta publikoval v odborných časopisech a byly vydávány jeho tréninkové metody a postupy v metodických pokynech ČSTV. Získal po 3 letém studiu trenérskou licenci 1. třídy a mohl vykonávat trenéra z povolání. Byl předsedou okresního basketbalové svazu a organizoval středoškolské hry mládeže. Byl jedním z prvních propagátorů hry 3:3 a turnajů pod širým nebem.

Narodil se v Praze, kde také jako 13-ti letý začal s basketbalem. Reagoval jednoduše na nábor ve škole. Měl s ostatními spoluhráči štěstí, že po roce, tehdejší školní družstvo vedl jako trenér nejlepších podkosovych hráčů hráčů Evropy 50-tých Ing. Miroslav Škeřik. Družstvo přešlo pod Slovan Orbis Praha kde Zdeněk absolvoval mládežnické kategorie.  Jako 17-ti letý bebutoval v 1.basketbalové lize za Orbis. Později následoval přestup do Slavie VŠ Praha.

Po maturitě na SPŠ elektrotechnické v Ječné ulici se musel rozhodnout, jak dál, zůstat ve VŠ Praha a studovat v Praze nebo nastoupit na základní vojenskou službu v Dukle Olomouc. Zvítězila Olomouc, kde po roce podepsal jako voják z povolání. Tím začala 20-ti léta epocha působení v Olomouci spojená s dvěma tituly mistra ČSSR, nominace do reprezentačního družstva s kterým absolvoval 3 OH, 3 MS a 7 EM a založení rodiny a ukončení studia na Přírodovědecké fakultě Palackého University.

Na mistrovství Evropy v Bratislavě a Praze v roce 1981 byl osloven zástupci rakouského  klubu BK Klosterneuburg ohledně možného angažmá v tamním klubu. Po MS 1982 v Kolumbii mu byl basketbalových svazem tento krok umožněn. Tam strávil Zdeněk 3 roky korunované ziskem tří mistrovských titulů.

Po té následoval návrat do Olomouce a vybudování SVS mládeže v Olomouci. Po dvou letech převzal družstvo dospělých. V roce 1989 byl z této funkce odvolán a následoval odchod z armády, ale také opětovný odchod směrem Rakousko, kde převzal jako hrající trenér družstvo v Innsbrucku.

V roce 1990 se Zdeněk s rodinou rozhodl pro trvalý přesun do alpské republiky. Zde pracoval jako trenér ve všech věkových kategorii i 3 roky jako trenér Rakouské reprezentaci. Po nostrifikaci učitelského diplomu v roce 2001 pracoval 15 let jako profesor na sportovním gymnasiu ve Vídni.

Od roku 2016 je jako důchodce k dispozici pro svých 7 vnoučat.

Pocházel z důstojnické rodiny (otec legionář), díky tomu se v mládí často stěhoval (Brno, Prostějov, Praha). Během 2. sv. války vystudoval Amerlingův ústav v Praze. V roce 1945 narukoval do Uherského Hradiště (spolu s E. Zátopkem) a spolu také pokračovali ve studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po vyřazení působil deset let jako učitel TV na vojenském gymnáziu v Bratislavě (dnešní FTVŠ UK). S místními studenty vyhrál v roce 1958 československou dorosteneckou basketbalovou ligu a stal trenérem juniorské reprezentace. V roce 1961 byl pověřen, v rámci reorganizace armádního sportu, založit vojenské basketbalové družstvo. Pro nové působiště klubu Dukla si vybral město Olomouc, kde nalezl optimální podmínky. Díky tomu, zde později vzniklo středisko vrcholového sportu Dukla Olomouc, pod kterou spadaly i další sporty (box a šerm v Olomouci, parašutismus v Prostějově a cyklistika v Brně). Ligové družstvo Dukla Olomouc vedl od roku 1962 až do odchodu do důchodu v roce 1980. Kromě vedení československé juniorské reprezentace, působil dva roky jako asistent trenéra československého národního týmu (8. místo na OH v Mnichově v roce 1972).

Také po odchodu do důchodu zůstal basketbalu věrný. Tři roky pracoval jako ligový trenér žen KPS Brno, po té se až do konce života věnoval mládežnickému basketbalu v Olomouci jako dobrovolný trenér.

V roce 1966 stál u zrodu ankety nejlepších sportovců olomouckého okresu, kterou pomáhal organizovat a po jeho smrti nese jedna z cen jeho jméno. V roce 2010 obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní činnost v oblasti sportu.